Svědomí je odpověď

Svědectví je odpověď…

S úctou a pokorou jsem přijal zprávu, že mě Pardubický kraj vybral a odsouhlasil jako osobnost pro „Cenu Za zásluhy o Pardubický kraj“. Je to čest a potvrzení, že mé činy mají smysl.

Krátce nato mi však bylo sděleno, že mé ocenění se „pozastavuje“. Důvodem mají být mé aktivity, které jsou vnímány jako jednání proti zájmům Pardubického kraje a jeho dobrému jménu.

Je možné, že někdo takto vnímá pomoc mladé generaci?

Poslední půlrok stojím jako pevná opora za studenty gymnázia v Žamberku. Byla jsem jim oporou ve chvílích, kdy jsem měla nejistotu, když jsem se obrátila na kraj, i když jsem hledala odpověď na otázku „co dál“…

Stála jsem a stojím při nich i při jejich rodičích.

Mám chápat ten vzkaz - být ticho výměnou za cenu?

Být ticho v situaci, kdy se na mě lidé obracejí s důvěrou?

Být ticho v situaci, kdy 120 studentů podepsalo petici a snaží se hájit svůj názor?

Být ticho, když hledáte oporu?

To bych přestaala být sebou.

Za okolnosti považuji za čestné tyto ocenění nepřijmout a zůstat věrná svému svědomí.

Mám snad přijmout ocenění za cenu svého mlčení?

Mám dětem ukazovat, že zásady se dají takto lacině vyměnit?

Politické spory pominou, ale to, co zůstane, je příkladem, který dáváme nastupující generaci.

Nezištná pomoc lidem v těžké situaci, ať už jde o onkologické pacienty nebo studenty je mým celoživotním posláním. A v něm budu s čistým srdcem pokračovat dál. Bez ohledu na ocenění.

Jako nositelka státního vyznamenání vím, že ostatní skutečný odkaz člověka je v tom, může být oporou v nelehké životní situaci. Tak jak o tom mluví mé motto :

„Podání pomocné ruky zkusme dělat lepší svět…“ ❤️

Nezištně pomáhám lidem v nouzi, ať jsou to onkologičtí pacienti nebo studenti gymnázia v Žamberku.

A v tom budu s čistým srdcem a svědomím pokračovat dál. Bez podmínek a bez kompromisů.

Děkuji všem, kteří mají slova sdílejí.

Více ZDE