Poděkování

Když jsem psala tento článek, neměla jsem vůbec tušení, jak moc vás má slova, mé prožitky dokáží oslovit. Pochopila jsem, že jsou to mementa i z vašich životů. Číslo sdílení hovoří za vše. Číslo sdílení se pořád mění, k této chvíli přes 7000. Cca  1 milion lidí slova jedné stomičky zaujala. Z lajků, srdcí a emitonů bych mohla vydláždit náměstí. Děkuji za podporu, porozumění. Přiznám se, že někdy mi slova prostě a obyčejně dojdou... Někdy jich dokonce není zapotřebí. Žádné by to nevyjádřilo lépe, než vzkaz, který jsem před chvílí dostala od mé kamarádky, která je zdravotnice. Dovolte mi její slova citovat:

"Tolik let uteklo od mé chirurgické praxe, měli jsme na chirurgii neotesaného a hrubého profesora, choval se k nám jako k podomkům. Když přišel na oddělení, choval se jako Bůh, s respektem k lidem, s úctou k životu.

Navíc měl zlaté ruce. A on říkával: " Chovej se k lidem se ztrátou uctivě, empaticky, protože nevíš dne či hodiny, kdy budeš chodit s pytlíkem nebo protézou ".
Mnohokrát jsem si vzpomněla, mnohokrát si vybavila ta slova, pro mne jsou poplatná, ale co ti na postech, ti, kteří mají právo rozhodovat ? 
Zdravím Tě, užívej léta, pohody a klidu, mnoho sil, jednou se to zlomí, jednou si lidí s pytlíkem a protézou budou vážit a i díky tobě !!!"

Děkuji vám všem

 Jelimán , z.s.