Pacientská organizace

Motto občanské organizace Jelimán, z.s. zní:
"Zkusme dělat svět lepší,
podáním pomocné ruky."
O tyto kroky se snažíme již téměř 9 měsíců.

Záštita projektu Sad nadějí

Je mi velkým potěšením a hlubokou ctí, 
že projektu „Sad nadějí“, udělil záštitu 
hejtman Královéhradeckého kraje PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D.

Tento projekt je motivačním projektem pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.
Projekt, který vznikl na základě mých osobních zkušeností s touto zákeřnou nemocí.
Dnes vím, jak důležitá je naděje, právě v takto náročných a nelehkých dnech na cestě za zdravím.
Tento projekt je nejen o výsadbě stromů naděje. 
Je víc než motorem v náročných dnech.
Stane se místem setkávání a pomoci.
A pevně věřím, že místem, které tu zanechá stopu a poselství i pro další a další generace.
Poselství, že naděje nikdy nesmí pohasnout a že dobrý skutek má stopu věčnosti.

MEDx Talks

Reportáž z vernisáže / Praha

Televizní reportáž z vernisáže výstavy "každý den je dar" na podporu projektu "Sad nadějí", pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, ze Škodova paláce v Praze ZDE

Věra Fina, Jelimán, z.s.

Vernisáž výstavy Praha

Výstava "každý den je dar" byla 1.8.2019 zahájena.

Srdečně vás tímto zvu do Škodova paláce v Praze, ul. Jungmannova 35/29 , kde je možné shlédnout mé obrazy a fotografie do 28.8.2019.

Děkuji za včerejší nádhernou vernisáž, přátelskou atmosféru, která se doslova tetelila v prostorách Škodova paláce. Ze srdce děkuji panu Janu Wolfovi, za udělení Záštity nad výstavou "každý den je dar". Děkuji mu za otevření této výstavy a jeho vřelá slova. Je mi ctí a potěšením.

Záštita hlavního města Prahy

V minulém příspěvku jsem vás velmi ráda pozvala na vernisáž výstavy "každý den je dar", na podporu projektu "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

Pozvánka do Prahy

Mnozí z vás už ví, že každý rok vydávám kalendář s názvem "každý den je dar". Je poděkováním za druhou šanci na život. Letos jsem odstartovala i vernisáže výstav, které nesou stejný název. "každý den je dar". Tyto výstavy mých obrazů uskutečňuji na podporu projektu "Sad nadějí", který tvořím pro onkologické pacienty a pacienty v remisi. Sama jsem tímto závažným onemocněním prošla, vím, jak potřebná a důležitá je podpora, naděje, psychické povzbuzení, které jde ruku v ruce se systémovou léčbou odborných lékařů. Má kamarádka neměla sílu naději uchopit ... Posílám ji pozdrav k nebeskému blankytu. 

Dlouho jsem přemýšlela , jak pomoci lidem v této nemoci, jak jim poskytnout motivaci, sílu, víru, naději ... Proto jsem se rozhodla založit "Sad nadějí", který je projektem motivačním, smysluplným. Projektem, který naději dokáže zhmotnit. A protože nesedím s rukami v klíně, oprášila jsem barvy, paletu, štětce a malovala, malovala a malovala... Z těchto obrazů konám vernisáže výstav napříč celou naší zemí. Obrazy, které jsou na podporu tohoto projektu. Dobrým skutkem tak získávají duší.

Proto teď a tady má pozvánka vám všem.
Přijďte podpořit dobrou věc. Přijďte potěšit oko i ducha. Přijďte popovídat a pobýt. Přijďte prožít hezkou chvíli, vždyť
"každý den je dar"

Poděkování

Dovolte mi, abych vám všem ze srdce poděkovala. Za vaše slova, pochopení a sdílení článku

"Některé věci mi prostě dávají smysl, nad jinými rozum žasne"

Děkuji za sdílení

Vážení virtuální přátelé,

dovolte mi z celého srdce poděkovat za vaše pochopení, otevřená srdce, za vaše komentáře, lajky, sdílení, mého minulého příspěvku. Čísla hovoří za vše. Vím, život není o nich, ale pro ty, co holdují tabulkám ... tak přeci jen ... 

Za 24 hodin shlédlo můj příběh 127815 lidí a sdílení bylo překročeno číslem 1900 (jen do této chvíle).
Jak jsem psala, je něco špatně a něco se musí změnit. Vyhláška, zákon, přístup, pochopení, systém. Celý článek byl o tom, že by stomici měli mít možnost parkovat na vyhrazených parkovištích pro tělesně postižené, neboť jimi jsou. Konec konců i ilustrační obrázek to vystihuje. Článek nebyl o tom, že bych si stěžovala na stomii. Díky ní dnes žiji. Nebo na stomické pomůcky. Psala jsem, že vlivem veder selhává kde co. Dokonce mi odpadla v okně i síťka na mouchy v tom vedru. Normálka. Za nenormálku však pokládám, když stomik, člověk s vývodem bokem, který je tělesně postižený, nemá možnost využít parkoviště pro tělesně postižené. Hovořím za sebe a ze své zkušenosti. 
Když jsem psala řádky minulého příspěvku, neměla jsem tušení, jak velkou turbulenci má slova dokáží. To dokazuje, že stále umíme být lidmi, kteří mají empatii a pochopení. Moc bych si přála, aby toto měli i ti, kdo určují chod věcí a tak ovlivňují naše životy a osudy. A dokonce v to věřím.
 Jelimán, z.s.

Věřím na lepší dny.

"Některé věci mi prostě dávají smysl, nad jinými rozum žasne"

Některé věci mi prostě dávají smysl, nad jinými rozum žasne.

Abych byla konkrétní. 
Po dobrání druhých antibiotik, jedu dnes ráno na odběr krve a je mi vážně mizerně. Celou tu situaci umocnilo zjištění, že stomický pytlík selhává. Prostě v tomto vedru selhává kde co, natož stomický pytlík, který si lepí stomici na bříško a ať si říká kdo chce co chce, je to lepidlo a kůže. Zpocená kůže ve vedru, logicky pytlík nedrží tak, jak by se předpokládalo. Takže držíte v jedné ruce povolený sáček s exkrementy a víte, že teď není čas na to, ptát se kdo je kdo. Okamžitě jednáte. Už jsme před poliklinikou a jen jedno jediné volné parkovací místo. Místo pro tělesně postižené. Tělesně postižená hmatatelně jsem, ale vlastně i nejsem. Je to stejné, jako by vám žena v 9. měsíci těhotenství řekla, že je tak trochu asi těhotná. Buď je a nebo není. Bez jakýchkoli řečí a omáček kolem. Již dva roky papírově sice invalidní nejsem, resp. konkrétně nemám průkaz ZTP, (mj. od doby, co jsem řekla názor nahlas a veřejně) ač mám po náročné onkologické léčbě, po amputaci rekta a vývod bokem do konce života. Dva roky usiluji o změnu ve věci získání průkazu ZTP, aby někdo pochopil a zamyslel se.
Zpět k dnešní situaci. Zastavili jsme na nejbližším možném místě. Já nakrčená, jako v křeči, v bílých šatech, hledám jediné, toaletu. Je vám jedno úplně jakou. Dámskou, pánskou, invalidní nebo pro ufony. Teď a hned. Nalezeno, ze srdce mi padá kámen jako hrom. V autě vozím vždy náhradní oblečení. Převléknu se, dám kalamitu do pořádku. Mířím na odběr krve, kde v šíleném vzduchu sedí asi 20 spících lidí, počítám tak na hodinu. Zařizuji rentgen dutin, výtěr krku, pohovor se zubařkou další pohovor s praktickou lékařkou. Pořád kontroluji stomický pytlík, který si po dvou antibiotikách a v šíleném vedru prostě dělá, co chce. Přicházím s mým mužem k autu a za stěračem lísteček. Policejní pozdrav. Chytám se za hlavu i za pytlík, myšleno stomický pytlík. Prochází kolemjdoucí, který mě upozorňuje na to, že mám velké štěstí, že nejsme odtaženi. Sděluji situaci a kolemjdoucí nechápe. „Jako to, že vy po rakovině s vývodem bokem nemáte průkaz ZTP? To si ze mě děláte prd… pardón.“ Odpovídá kolemjdoucí. „Vždyť to mám i já na hejblá záda . Občas mě chytne houser, jsem pokrývač. Tý vole, to by jako člověku po rakovině, co má vývodem bokem, odtáhli auto?!? A před poliklinikou?!? Tak to už je vážně síla! Kde to žijeme?“ Nevěřícně kýve hlavou ze strany na stranu kolemjdoucí.
Některé věci mi prostě dávají smysl, nad jinými rozum žasne.
Ne nad zprávou za stěračem, ale nad „systémem“. Chcete-li nad státem. Nad „králem Jelimánem“. Za nehorázné chování, které řve do nebe. Za to, že není pomáháno těm, jež je zapotřebí. Já nepožaduji žádné dávky typu mobilita, která se váže k průkazu ZTP. Já potřebuji pomoc, když mám dlaně plné exkrementů. Nota bene jsem žena ve středních letech, dnes dokonce jsem byla v bílých šatech a vzadu v autě sedí dcerka, která sotva počítá velkou násobilku. Ale už nyní si umí dobře spočítat, co je správně a co je špatně. A tady je něco hodně, hodně moc špatně!
Proto vám slibuji, že budu nadále usilovat za změny, které se týkají nejen LPK, ale i průkazu ZTP pro stomiky. Pro lidi, kteří se po takových to zkušenostech většinou uzavřou a batolí se doma na zahrádce. Jenže já život vybojovala, abych žila, nikoliv přežívala. Můj boj o život nebyl vůbec lehký, který boj o život je? Proto si vážím každého dne, dobrého gesta a vlídného slova. Přála bych tuto situaci prožít s „králem Jelimánem“, který rozhoduje a vůbec nechápe. Koukal by, myslím, že hodně. Jsou na světě státy, kde se vše dělá pro lidi. A jsou státy, kde se dělá vše tak, aby to nešlo.
Některé věci mi prostě dávají smysl, nad jinými rozum žasne. 

Jelimán, z.s.

Rekapitulace vernisáže z Mladé Boleslavi

Děkujeme za podporu při konání vernisáže výstavy "každý den je dar" na podporu projektu "Sad nadějí", pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, Městskému divadlu v Mladé Boleslavi. Moderátorovi p. MUDr. Jiřímu Pešinovi, všem účastníkům vernisáže. Byli jste všichni jedineční. 

Více informací lze dočíst v Mladoboleslavském deníku ZDE

Děkujeme

Jelimán, z.s.

Pořad MEDxTalks v Divadle pod Palmovkou

Pozdě v noci jsme přijeli ve středu 19. června z natačení MEDx Talks z Divadla Pod Palmovkou.

 Mezi úžasné hosty, inspirativní lidé, posadila ruka osudu i moji maličkost. 

Minulý týden mi vypověděly službu hlasivky vlivem klimatizace v autě. Nyní vypověděla službu klimatizace v autě, takže jsem na natáčení přijela s hodně blbým hlasem, s malou dávkou energie, mokrá, jako myš. Před jakýmkoliv vystoupením se snažím zkoncentrovat síly. Neříkám si scénáře v hlavě, nevymýšlím povídání, prostě se jen snažím najít rovnováhu v sobě. Klid a harmonii. A protože v mém životě je tolik aktivit, už se někdy ztrácím, o čem mám povídat…Kde začít, kde skončit, na co nezapomenout…
Pro mě je nejdůležitější, abych se ve svých myšlenkách neutopila a hlavně, abych lidem dala alespoň kousek sebe. Kousek hezké chvíle, kousek zamyšlení a pořádný kus radosti z obyčejného dne.

Příští zastávka Mladá Boleslav

Příští zastávka Mladá Boleslav

Srdečně vás zvu na další zastavení charitativní putovní výstavy "každý den je dar", která se koná na podporu projektu "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.
Výstava mých autorských obrazů www.photofina.cz

Zastavení druhé - Brno

Charitativní, putovní výstava "každý den je dar" uskutečnila své druhé zastavení v moravské metropoli v Brně, ve foyer krajského úřadu, Žerotínovo náměstí 3. 

Obrazy a fotografie zde můžete shlédnout od 20.května do 7. června 2019. 

Zakoupit lze prostřednictvím www.photofina.cz

Výtěžek z prodeje je určen  na projekt "Sad nadějí", pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

Reportáž o tom, jak vznikl obraz s liškou a mnohé další odpovědi, se můžete dozvědět v rozhovoru přímo z vernisáže  ZDE

Děkujeme

Jelimán, z.s.

NADACE VIZE 97

Děkujeme za podporu našich projektů a činností, které konáme velmi rádi a od srdce pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. 

Paní Dagmar Havlová již přes dvacet let bojuje proti rakovině tlustého střeva a konečníku. Právě kvůli této nemoci, na niž zemřel její tatínek, se rozhodla založit Nadaci VIZE 97.

Bohužel i mně, (zakladatelce neziskové organizace Jelimán),  byla sdělena tato krutá diagnoza - rakovina tlustého střeva a konečníku. Prožila jsem náročné a život limitující onemocnění, nelehký boj s ním i po něm. Proto konám rovněž kroky ku pomoci ...

Děkuji za podporu paní Dagmar Havlové, je mi ctí a potěšením.

Děkuji za vaše podání ruky.

Jelimán, z.s.

Další zastavení - Brno

Dalším zastavením charitativní, putovní výstavy "každý den je dar" na podporu projektu

 "Sad nadějí"je moravská metropole Brno.

Této výstavě udělil záštitu Jihomoravský kraj. Děkujeme.

Jste srdečně zváni.

Jelimán, z.s.

Pamětní medaile hejtmana

Veřejná sbírka

Začíná měsíc lásky. Dny, kdybychom měli mít k sobě blíž.

Již nějaký čas zde zveřejňuji projekt „Sad nadějí“. 
Místo pro onkologické pacienty a pacienty v remisi. Dovolte nám vyslovit přání. 
Přejeme, aby tento Sad nadějí, pomohl co nejvíce lidem k návratu do života. Aby se stal místem pravidelných setkávání, místem dobra, pozitivní energie a uzdravení. Neboť toho špatného a negativního je kolem nás až až… Jen na nás je, jakou cestou se v životě vydáme, jaké stopy za sebou zanecháme.

Obrazy pro Sad nadějí

Velmi se těšíme na dnešní setkání s vámi, na otevření vernisáže výstavy „každý den je dar“ v Hotelu u Beránka v Náchodě od 15.00 hodin. Úvodní slovo pronese náchodský rodák Pavel Bělobrádek.

Charitativní, putovní výstava „každý den je dar“ bude postupně ve více městech naší země. Budeme vám dávat včasné reporty, kdy a kde.
Obraz, umělecký tisk, bude mít na zadní straně velké, kulaté razítko na podporu tohoto projektu, jako poděkování. Bude uvedeno, o kolikátý obraz z dané limitované edice se jedná, včetně mého originálního podpisu. Výtěžek z prodeje bude určen přímo na transparentní účet neziskové organizace Jelimán.

Pozvání z Českého rozhlasu

Pozvání na putovní, charitativní výstavu "každý den je dar"
na podporu projektu "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

K poslechu ZDE:
V pořadu Dobré odpoledne Pavly Kindernayové v Českém rozhlasu