Výstava “každý den je dar “

Výstava obrazů zakladatelky Jelimán, z.s. Věry Finy na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

Průvodce odcházení

Když jsem před lety zakládala pacientskou organizaci Jelimán, zs na podporu onkologických pacientů, vytvořila jsem k ní také motto:

„Zkusme dělat svět lepším podáním pomocné ruky…“

Za těch několik uplynulých let se toto motto proměnilo v nejeden skutek. Zkouším podat pomocnou ruku na cestě za zdravím, pro život. 

Na podzim roku 2024 přichází další výzva.Úplně jiná. Osud ví proč…

Není jednoduché vytvořit něco, co budou v rukou držet lidi, kterým nejbližší odchází.

„Průvodce odcházení“.

To je nyní můj úkol pro druhé.Kývla jsem na tuto spolupráci s Domovem pro seniory Chodov, jejich práce totiž obsahuje to, s čím jsem před lety zakládala Jelimán,zs 

Podávají pomocnou ruku a tak dělají lepší svět. ❤️

Při tazích štětcem, když jsem tvořila ilustrace, mi hlavou prolétlo mnoho myšlenek…Třeba ta, že podání pomocné ruky, můžeme zkusit dělat jakýkoli svět. ❤️

Věra Fina, zakladatelka Jelimán, zs

Výstava v Hradci Králové

Před lety po operaci na JIP onkologické kliniky jsem slíbila, že od teď budu velebit každý den na tomto světě.

Zakrátko vzniklo motto “každý den je dar”, které doslova sejí světem. Optikou zachycují krásu světa. 

Ty vkládám do kalendáře a diáře s názvem “každý den je dar”. Přidávám vlastní citáty, které člověka zastaví a směrují k zamyšlení nad smyslem života. 

Jdu dál. Tvořím výstava se stejným názvem “každý den je dar”.

Rok 2025 odstartovávám výstavou fotografií “každý den je dar”, které tvořím s láskou k životu a tak můj slib plným. Výstavu lze zhlédnout po celý leden 2025 v informačním centru v Hradci Králové na Eliščině nábřeží.

Přijďte se zastavit, pokochat krásou světa a myšlenkami, které pohladí na duši.

Tuhle krásu jsem skládala k sobě, jako puzzle, po celé vánoční svátky. Voněl mi při práci k tomu františek, zněly koledy a tohle vánoční kouzlo doplňuje energii této výstavy “každý den je dar”. ❤️

Srdečně vás zvu 

Věra Fina 

Kouzelný kalendář 2025

Sice se zpožděním, ale o to kouzelnější je charitativní Kouzelný kalendář 2025 na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty a pacienty v remisi.

Propojení

Propojení…

Před pár dny mi psala má kamarádka, zda bych mohla nějak pomoci dceři její kamarádky. Ta již delší dobu sleduje mé sociální sítě. Ví, že lidem bojující v náročné nemoci se snažím pomáhat. Dávat jim naději. Směr. Propojuji.

Nevím, jak funguje ruka osudu, ale vím, že funguje. V pravou chvíli nás spojí a propojí se s těmi pravými. A o tom je tento příspěvek.

O propojení. 🙏

Mladá, hezká dívka, o které se zmiňuji, dcera kamarádky mé kamarádky bojuje s onkologickým onemocněním. Vyměnili jsme si pár e-mailů. Pak si zatelefonovaly.

Hledaly jsme společně cesty. Večer mi slečna napsala:

“Nikdy bych nevěřila, jak jeden telefonát může mít takovou sílu. Mně je už druhý den po lécích pěkně zle, nejedla jsem, totálně unavená... Ale po tom telefonátu s Vámi se mi udělalo mnohem líp. Jste opravdu obdivuhodný člověk…”

Jsem člověk, který propojuje. Člověk, který se snaží pomáhat a dávat naději.🙏

Včera na besedu přišla drobná, hezká dívka. Přišla mi stisknout ruku, obejmout. Zdržela se krátce a já ji vložila do rukou můj “diář- každý den je dar”. V něm je jedna strana, kam lze vepsat svá přání. “Co je psáno, to je dáno”. O další krůček blíž k vytouženému přání.

K naději.

Ano, byla to zmiňovaná dívka. Jana ❤️

Pro její pohled, který byl tak čistý.

Pro její slova, tak opravdová.

Pro její víru a naději, pošleme této dívce kousek svého světla, kousek pozitivní energie a myšlenky.

Kousek lásky. ❤️

Ať má podobu modlitby nebo přání.

Potřebuje ji.

Zkusme to dnes, zítra iv neděli v podvečer ve stejný čas, v 19.00 hodin.

Je to jen chvilka našeho času pro čas jedné dívky. Dobré skutky se člověku vždy vrátí a většinou v pravou chvíli.

Tohle propojení dává smysl.

Děkuji vám jménem mým i jménem Jany, dívky s krásným pohledem. ❤️

Za sdílení DĚKUJI 🙏

Pozvánka do Boskovic

Společně dáváme naději

Minule jsem vám představila moji maličkost, jako kandidátku (BEZP) do krajských voleb STAN Pardubický kraj s číslem 12.

Pod příspěvkem stejně, jako u mnoha dalších, jsem uvedla hashtag

#spolecnedavamenadeji

Stačí jej rozkliknout a rázem se zobrazí kolik nadějí jsme s paní náměstkyní hejtmana Pardubického kraje oblasti zdravotnictví Michaela Matoušková - STAN pro Pardubický kraj rozdaly. 🙏❤️

Je radostí, když na cestě životem člověk potká přátele, které vám pomáhají, sdílí dobré i zlé, tvoří hodnoty a pomáhají šířit to, co celým srdcem dáváte.

NADĚJI. 

Člověk na cestě životem nemusí konat obrovské věci, protože často právě zdánlivé maličkosti, zanechávají v druhých obrovských a nesmazatelných stopách. Jako je třeba vysazený strom naděje v Sadu nadějí… vzpomínková růže… pár slov… úsměv… zájem jeden o druhého…

#spolecnedavamenadeji

Ta paní z plakátu

„Ta paní z plakátu…“

Tak tenhle plakát vozí můj muž teď na autě ❤️

Zastavíme na parkovišti před obchoďákem a postarší dáma jde ke mně a povídá mi:

"Jéé Vy jste ta paní z plakátu."

„No jo, né každý by mě chtěl mít na plotě. Tak si mě manžel vozí s sebou…” 😂

“Tak to je láska ❤️ A už jen proto bych si Vás já na plot teda dala… Láska má nejvíc bodů u mě… ”

Dlouze a dlouho jsme si ještě povídali.

Třeba o tom, jak náročnou onkologickou cestou jsem si prošla. Bojovala jsem o život, o změně legislativy i samotné střechy nad hlavou. Všechny ty boje mi řekly, jak je naděje důležitá.

Pomáhám, motivuji, sdílím, naplňuji, propojuji a spojuji (i napříč demokratickými stranami) 🙏.

Kdysi jsem řekla větu:

“Kdyby mé skutky pomohly jednomu jedinému člověku, mají smysl…”

V té chvíli se neznámá paní na mě usmála a odpověděla:

“Jsem ráda, že jsem Vás poznala blíž. Víte, politik by měl být lidem blízko. Škoda, že tomu tak není…”

Ano, ta paní měla naprostou pravdu. Lidé by si měli být blíž.

Volby do krajských zastupitelů jsou o lidech, kteří jsou lidem tzv. na dosah ruky. Můžete za nimi jít, mluvit s nimi a své starosti společně nést. Hledat cesty a odpovědi. A protože už nějaký ten pátek pomáhám, naslouchám, druhým dávám směr, rozhodla jsem se kandidovat (BEZP) Pardubickém kraji a být tak ku pomoci druhým ještě blíž. 

#spolecnedavamenadeji

#volbypardubickykraj

Výstava zahájena

Výstava “každý den je dar” ve Společenském centru v Rychnově nad Kněžnou byla dnes zahájena.

Jejím smyslem a posláním je osvěta motivačních projektů pro onkologické pacienty z mé autorské dílny. Všechny tyto projekty, které šíří naději by nebyly, kdyby nebylo skvělých lidí, kteří tzv. táhnou pomyslné lano stejným směrem.

Mé velké a upřímné poděkování patří panu náměstkovi hejtmana Královéhradeckého kraje a poslanci Pavlu Bělobrádkovi za jeho profesní přístup i jeho empatii. Snad nikdy se nestalo, že by mé pozvání na charitativní a motivační akce odmítlo. Jeho času a energie pro motivační projekty, které uskutečňuji, si velmi vážím. 🙏👍

  Děkuji také za skvělou spolupráci panu řediteli rychnovské Nemocnice Luboši Mottĺovi.

Děkuji vám, že jste otevřeli a zahájili tuto výstavu, která dává směr a šíří naději.

  V závěru řady mé poděkování patří výtvarníci Lucii Šanderové a Společenskému centru v Rychnově nad Kněžnou za skvělou spolupráci.

Přijďte se zastavit a prohlédnout si obrazy, které šíří osvětu. Výstava potrvá do konce září 2024.

Pozvánka

Už je to moře let. Půl století.

Kdy si vzájemně můžeme říct, že jsme úplně nejvíc nejlepší kamarádky. Seděly jsme spolu ve třetí lavici u okna a paní učitelka nám tenkrát říkala:

“Holky vy dvě byste spolu jednou měly něco vymyslet. Obě hezky malujete a máte dobré nápady…”

Trvalo nám to drahně let než jsme to vymyslely. Společnou výstavu s názvem mého motta “každý den je dar”. Výstava na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty. I tato nemoc nám oběma vstoupila do života, každé jiným způsobem, ale když jsem výtvarnici mé kamarádce Lucce nabídla tuto možnost výstavy, neváhala ani vteřinu.

Společně dáváme naději.

A nejen my dvě. Dozvíte se na této vernisáži výstavy z úst pana náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje a poslance Pavla Bělobrádka a pana ředitele Rychnovské nemocnice Luboše Mottla mnohem více, co chystáme a připravujeme.  

Přijďte v pátek 6.září v 17.00 hodin zhlédnout obrazy, které berou dech.  

Pojďme se společně zastavit ve Společenském centru v Rychnově nad Kněžnou.

Srdečně vás zveme. ❤️

#spolecnedavamenadeji

Věra Fina, zakladatelka Jelimán,z.s.

podpora onkologickým pacientům

http://www.obrazysanders.com/

Lavička naděje v Praze

Před pár dny jsem na FB psala o onkologické kontrole. Čekala jsem na odběr krve pro kontrolní markery. V místnosti byli lidé na chemoterapiích. 
Můj pohled se potkal s pohledem drobné stařenky. Jakoby s tíhou zvedla koutky úst a usmála se na mě. Svůj úsměv jsem jí vrátila. Úsměv. Gesto, které nás nic nestojí a je v něm tolik. Je v něm síla. Je v něm naděje. A já si díky tomu gestu uvědomila, jak moc jsem ráda, že motivační projekt pro onkologické pacienty “Lavičku naděje” budeme na podzim ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy uskutečňovat právě i pro starší obyvatele. Ano, i ti potřebují naději. Nejen v nemoci, ale v životě samotném. Ruka osudu zařídila, že se v tomto projektu propojilo tolik skvělých lidí najednou. 

naděje v Boskovicích

Motivační projekt Lavičku naděje pro onkologické pacienty netřeba dlouze představovat. Ta, která bude v nemocnici v Boskovicích, ta má přidanou hodnotu.Znám dlouhá léta emeritního pana primáře MUDr. Jana Vlacha, který mě v této věci oslovil a já mu dala slib, že udělám maximum proto, aby tato Lavička naděje v Boskovicích byla, nejen pro něho. Velmi ji potřebuje, velmi. Psal mi, že má představu io místě, kde by Lavička naděje mohla být. Přijela jsem se na toto místo přímo podívat. Přijela jsem o tomto projektu i jednat. Věřím, že tento smysluplný projekt brzy najde své místo i zde. Vždyť jsem Vám to, pane primáři, slíbila. A ptáte se na tu přidanou hodnotu? Napsal mi jeden onkologický pacient v remisi, kterému jsem dala nejednou naději, kterému jsme mu i my všichni naději a sílu posílali a on ji uchopil. Psal, že rád pomůže a během vteřiny poslal peníze pro tento projekt. Přiznám se, že mě to dojalo a já ti tímto, Petře, ze srdce děkuji. ❤️

Když jsme šli městem s panem primářem velmi pomalým krokem, zeptala jsem se, zda si nechce odpočinout, zda na něho nespěchám?

„Není kam spěchat. Já nikam nespěchám…”

V té větě bylo TOLIK. A v tom okamžiku vyšla ven z otevřeného holičství usměvavá paní kadeřnice, která tím nejhezčím úsměvem a úctou začala s panem primářem hovořit. Tahle vteřina, která se dotkla přímo mého srdce ❤️, byla odměnou za celý den, který jsem věnoval naději v tomto městě.

#lavičkanaděje

#usmev

Lavička naděje v Řečanech n.L.

Slib

Před čtvrt rokem jsem dostala zprávu od jednoho úžasného pana primáře, který mi položil otázku, kde by v blízkosti jeho bydliště Boskovic mohl nalézt Lavičku naděje. Velmi ji potřebuje. Prochází opět náročnou životní etapou, onkologickým onemocněním. A já jemu i sobě slíbila, že udělám všechno proto, aby Lavička naděje v Boskovicích byla, aby na ni usedl. Tento slib jsem učinila i veřejně, tedy vám všem. Nekonečné dny, týdny a měsíce jsem oslovovala doslova kde koho. Nekonečný seznam lidí a institucí. A pak…řekla jsem si větu “netlač řeku, teče sama.”

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Jedné ženě zde na Fb Janě V. jsem věnovala pro jejího muže, který rovněž prochází onkologickým onemocněním malou radost.  Diář s mým mottem “každý den je dar”. Radost se uskutečnila a také dovětek.

“Zkuste ve věci Lavičky naděje oslovit paní senátorku Jaromíru Vítkovou. Je úžasná.”

Toto jméno na seznamu oslovených chybělo.  Ano, paní senátorka je úžasná. I jí oslovil motivační projekt Lavička naděje.

Díky ní, obci, nemocnici, šťastným náhodám, dobrým lidem a skutkům a možná i díky mottu “každý den je dar”  bude v Boskovicích Lavička naděje. 🙏

Pro všechny, kdo naději hledají a potřebují se o ní doslova opřít.

Pane doktore, svůj slib jsem Vám dala a svůj slib plním… ❤️

podpora pro onkologické pacienty

Výstava “každý den je dar”

Na Konferenci ženy ženám v Pardubicích jsem představila nejen projekty, které tvořím pro onkologické pacienty a jejich blízké, také jsem zmínila svůj slib, který jsem učinila v době onkologické léčby. Jeden z nejdůležitějších monologů  nebo dialogů?  v mém životě po operaci. Slib, který jsem dala sobě, životu i tomu nahoře. Slib, že budu světem sít mé motto “každý den je dar”. Pod tímto mottem vydávám nejen kalendáře s hřejivými fotografiemi, aby nám každý den připomněl toto motto. Také jsem založila pacientskou organizaci Jelimán a uskutečňuji výstavy obrazů “každý den je dar” na podporu motivačních projektů pro onkologické pacienty ve spolupráci s nesmírně talentovanou výtvarníci Lucii Šanderovou. Její tvorba má to kouzlo, že skutečně otvírá lidem ústa. Přijďte se podívat a přesvědčit na vlastní oči 6. září 2024 v 17.00 hodin do Společenského centra v Rychnově nad Kněžnou.

  Moc ráda vám osobně i s panem ředitelem rychnovské Nemocnice Luboš Mottl  představím projekt Lavička naděje, na kterou se můžete těšit v Rychnově nad Kněžnou.

Je pro mě ctí a potěšením, že mé pozváni přijal i pan Pavel Bělobrádek, který se stal mentorem nejednoho mého projektu na podporu onkologickým pacientům.

Tyto vernisáže výstav “každý den je dar” bývají milá zastavení ve víru života, shonu a všednodenních starostí.

Přijďte se zastavit a načerpat krásnou energii. ❤️

#kazdydenjedar

Konference ženy ženám

Je nám ctí, že Jelimán,z.s. se stal pořadatelem Konference ženy ženám 2024.

Růže a Lavička naděje

Před dvěmi lety jsem po dlouhé a usilovné práci zrealizovala motivační projekt pro onkologické pacienty  “Sad nadějí”. Místo, kde jsou vysazeny stromy naděje onkologických pacientů a pacientů v remisi. Naděje, která roste a její lístky se třepotají ve větru ve stromech nadějí. 🙏

Nezapomněla jsem ani na ty “bojovníky”, kteří Sad nadějí střeží z výšky. Těm jsme vysadili vzpomínkové růže v Sadě nadějí v Řečanech nad Labem s paní starostkou, náměstkyní hejtmana Pardubického kraje oblasti zdravotnictví Michaela Matoušková.

Je pro mě ctí a potěšením spolupracovat s lidmi, jako je paní Michaela Matoušková. Věřte mi, že na cestě, kterou jsem se rozhodla po překonání rakoviny jít, na cestě pomoci lidem v onkologickém onemocnění, jsem potkala a poznala hodně lidí. Ne každý má tolik empatie, pochopení a touhy pomoci, jako paní Michaela Matoušková.

Další vzpomínkovou růži v Sadu nadějí společně vysadíme, jak jsem slíbila, paní Věře Šulcové a to poslední školní den 28.června 2024 od 16.00 hodin. V tento den zde slavnostně odhalíme Lavičku naděje, protože ta do Sadu nadějí prostě patří. ❤️

Je pro mě ctí, že mé pozváni k této slavnostní ceremonii přijal pan ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, který mě v mém úsilí pro onkologické pacienty vždy podporoval.

Přijeďte se podívat, jak roste, sílí a kvete naděje.

Těšíme se na vás. ❤️

slibuji, pane doktore!

Dnes ráno jsem obdržela zprávu od jednoho úžasného muže, pro kterého jsem požádala před časem právě vás, abychom mu drželi palce, pěsti a poslali mu pozitivní myšlenku s přáním uzdravení v onkologické léčbě.

Tento muž je výborným lékařem. Dle mého názoru a osobní zkušenosti, víc než výborným. V jeho zprávě byla zmínka o Lavičce naděje. Ptal se mě, kde by ji mohl v blízkosti svého bydliště najít.

  Uvědomila jsem si opět, jak naděje, kterou se snažím druhým dát je důležitá. Uvědomila jsem si opět, jak cenná je veličina času pro lidé bojující o život.

Uvědomila jsem si opět, jak důležitá je motivace právě v podobě lavičky, o kterou se člověk může doslova opřít. Načerpat síly. Ztišit obavy a nalézt odhodlání.

Dlouho jsem přemýšlela, jak úžasnému panu doktorovi, naději v podobě Lavičky naděje dát. Ty nejdůležitější odpovědi jsou ve své podstatě ty nejednodušší. Zkusím udělat vše proto, abych další Lavičku naděje vytvořila právě v jeho bydlišti. Slibuji, pane doktore!

Naděje i kdyby to měla být ta nejmenší jiskérka v celém širém světě, musí být.

Patří k životu a k boji o něj.

❤️

Naděje nikdy nesmí pohasnout

Naděje nikdy nesmí pohasnout…

Kolikrát já jsem tuto větu vyřkla a nyní se ke mně vrátila. Možná samotné nebe spojilo všechny síly pro další Lavičku naděje, která je motivačním projektem nejen pro onkologické pacienty.

Jistě jste zaznamenali informaci, že projekt “Lavička naděje” byl ve finále projektů neziskových organizací. Vítězný projekt tak mohl získat finance na další realizaci soutěžícího projektu.  V případě projektu “Lavičky naděje” tak další lavičky v prostorách nemocnice v Rychnově nad Kněžnou.

Projekt “Lavička naděje” se vítězným projektem nestal. Ovšem jen na malou chvíli. Díky podpoře rychnovské nemocnice, díky rozhodnutí pana ředitele této nemocnice Luboš Mottl a společnosti Lasercentrum Chirurgie - Surgimed s.r.o., která se rozhodla motivační projekt přesto zrealizovat.

A to je ta síla naděje, která nikdy nesmí pohasnout.

Jsem velmi ráda, že další Lavička naděje vznikne v prostorách rychnovské nemocnice a bude pomáhat všem na nelehké cestě za zdravim.

Děkuji jménem mým i jménem všech, kdo naději hledají. 

Věra Fina, autorka motivačního projektu Lavička naděje

Vzpomínková růže

Někdy člověk pozná člověka krátce a přitom navždy mu zůstane v srdci.

Děkuji, paní Věrko, že jsem měla tu čest Vás poznat.

Odešla žena s kouzelným úsměvem a otevřeným srdcem. Spojila nás "náhoda", na které nevěřím. Tenkrát jste se posadila se svojí dcerou na Lavičku naděje před onkologií v Hradci Králové. Vaše dcera si povšimla cedulky vetknuté v dřevěné lavičce, kde je uveden popis, včetně mého jména, jako autorky projektu. Dala si tu velkou práci a vyhledala mě, aby mi sdělila, že se vlastně sic vzdáleně známe. A pak přišel den a my jsme se potkaly. A pak zase... Poslaly jsme si i zprávy a dárky.

A včera...

Natáčel s námi rozhovor Český rozhlas. V samotném závěru při loučení cinkla mi v mobilu zpráva.

"A to je závěr s tečkou na konci...asi Vás někdo potřebuje..." sdělila paní moderátorka.

Přišla mi smutná zpráva o odchodu jedné ženy s tím nejkrásnějším úsměvem...

A já se rozhodla, že právě jí vysadím vzpomínkovou růži v Sadu nadějí v Řečanech nad Labem.

Poděkování za tuto možnost paní starostce obce Řečany nad Labem Michaela Matoušková

R.I.P. Věra Šulcová