Někdy se člověk zamýšlí tak nějak víc

Předně bych vám chtěla poděkovat za všechny palce, které jste mi drželi a myšlenky, které jste mi věnovali. Této energie je mi velmi třeba pro konstruktivní jednání, která konám pro onkologické pacienty a pacienty v remisi s vaší pomocí. Děkuji také p. Vítu Kaňkovskému, p. Drahoslavovi Chudobovi, za společné úsilí pro pomoc druhým.

Včera, vlastně dnes v noci, jsem nemoha dlouho usnout. Zamýšlela jsem se tak nějak víc…

Tak nějak hlouběji a dál. Jak do minulosti, tak i do budoucnosti. O všech cestách i necestách.

Často jsme jako děti slýchávaly „nediskutuj, tak to prostě je… “ nebo “hlavou zeď neprorazíš…“

Je to vše jen o úhlu pohledu. Možná se někomu jeví mé počiny a kroky jako naivní. Pro jiného jsou to kroky odvážné. A pro dalšího  to je třeba oné bourání zdi hlavou. Jsou to jen vzorce a definice, které nám byly předkládány pro pohodlí druhých, kdysi dávno v dětství…  Proto, abychom nemuseli být vystavovány jiné námaze a řešení, nebo dalším otázkám či problémům. 

Je dobré do všech těch zásad, vzorců, definic a pouček, nechat promluvit srdce.

Není to pohádka, je to realita, která  funguje…

Mezi druhou a třetí hodinou ranní se zamýšlím tak trochu víc.

Přemýšlím o slibech, které jsem před pár lety poslala tam nahoru. V době, kdy jsem se nemohla na nemocničním lůžku JIP ani pohnout. V době, kdy jsem prosila snad nejvíc kdy v životě. Prosila jsem o život a dala také slib. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za nějaký čas budu tento slib naplňovat třeba právě setkáním se samotným ministrem zdravotnictví, nevěřila bych. A vidíte, stalo se tak. Osobně jsem mu předložila své návrhy pro lepší život hendikepovaných onkologických pacientů. Velice konstruktivní diskuzí jsem si vybavila právě větu, kterou začíná tento článek“ Hlavou zeď neprorazíš…. Nediskutuj, tak to je…“

Skutečně vše záleží na úhlu pohledu. Pro někoho to je „boj“, kdy člověk jde hlavou proti zdi… Z jiného úhlu pohledu to je rozebírání kamenů zdi vlastními rukami.

Ať je to, jak je to, je dobré usilovat o lepší dny, podáním pomocné ruky.  V mém případě, ať je to návrh nutných legislativních změn v rámci lékařské posudkové služby nebo otázky týkající se STOMA CARD pro stomiky. Ať je to otázka projektu „Sad nadějí“ pro všechny onkologické pacienty.  Vždy je to o komunikaci a hledání řešení. O tom nevzdávat se, v nemoci, v problémech, v životě … Nikdy. Usilovat vždy o to lepší a podat pomocnou ruku. Bez řečí, výmluv a ostychu.

Nikdy totiž nevíme, co nás čeká zítra anebo za pár let.

A někdy se člověk uprostřed noci zamýšlí tak nějak víc …

 Věra Fina, Jelimán, z.s.