Někdy je život podobný houpačce

Stejnou energii, jako tenkrát na houpačce, vydávám směrem ku pomoci těm, jež jim je zapotřebí. Navždy budu vidět moment, kdy jsem poprvé nabídla jednomu onkologickému pacientovi možnost vysadit v Sadu nadějí jeho strom. Byl tenkrát hodně na dně a já ho pozvala, si sednout vedle sebe na pomyslnou houpačku. Bylo to ze začátku hodně těžké… ale po chvíli nás společná energie začala nést na stejné vlně… Kdykoliv mi tento muž se stejným onkologickým nádorem, jaký jsem měla kdysi já psal, vždy jsem odpovídala a snažila se mu posílat tu správnou energii tím správným směrem. A když jsem psala na soc. sítích, že jsem dopsala knihu Recept na štěstí? kterou jsem věnovala právě onkologickým pacientům, přišla ke mně energie v odpovědi od tohoto pacienta.
„Věrko, Vy jste ten Recept na štěstí…“
Všechno se v životě vrací. Každá vynaložená síla, energie, slova i činy … Tobě, tobě… nám všem …

A možná, právě proto je projekt Sad nadějí nominován na nejednu prestižní cenu. Velmi si těchto nominací vážím, skutečně. Ale co je pro mě ještě mnohem více, je zpráva, která ke mně přilétla po síti od tohoto onkologického pacienta, který mi před pár dny napsal, že je zdravý.
Rakovina je pryč… Díky lékařům, jeho nalezené síle, víře a naději. Díky Sadu nadějí…
Projekt, s kterým usínám i vstávám. Projekt, který má hluboký smysl a cíl. Projekt, který tvořím celým svým srdcem, pro všechny, jež jim je zapotřebí. Všem, kdo hledají sílu jít dál…

Tento pacient svolil, abych uvedla jeho jméno.
Proto Radku Bureši, přeji Vám jen to dobré, ať se těšíte zdraví, všem dnům dobrým i těm méně dobrým.
Všem…neboť každý den je dar.

Těším se na den, který přinese naše setkání v Sadu nadějí.

Vždycky jsem říkala, že kdyby aspoň pro jediného člověka, měly mé počiny smysl, jsem šťastná.
Dnes mohu říci: “ač jsem na půli cestě, jsem šťastná…“

Za podporu Sadu nadějí či případné sdílení děkuji.