Slova, kniha a obrovské poděkování

Pár slov, jedna kniha o štěstí a obrovské poděkování …

Tak bych nazvala tento příspěvek, kterým vám chci říci hodně moc. Celý minulý rok jsem zasvětila projektu „Sad nadějí“, pro onkologické pacienty a pacienty v remisi. Také jsem učinila mnohé kroky ke změně legislativy pro onkologické pacienty. Nemalé úsilí za nutné změny pro stomiky v záležitosti STOMA CARD.

Uspořádala jsem mnoho vernisáží výstav mých obrazů s názvem „každý den je dar“,, abych osobně představila motivační projekt „Sad nadějí“. Po nocích psala knihu plnou štěstí a pozitivních pocitů s názvem „Recept na štěstí?“ Na straně „Věnování“ stojí:

„Tato kniha, plná štěstí a vzpomínek, je věnována onkologickým pacientům pro rehabilitaci ducha i duše. Tam, kde se štěstí nachází, radost neschází a zdraví se navrací.“

Kniha přišla na svět v době, kdy je zapotřebí nám všem ono zmiňované štěstí. Mohla bych zde psát o tom, co vše se změnilo a posunulo… Myslím, že to víme všichni a nikomu to nečiní radost. Chci sdělit něco jiného. Vždy jsem zastávala názor jít pozitivní cestou  naděje. Tento směr, za pomocí úžasných lékařů a blízkých, mě samotnou vyvedl z rakoviny. Proto se domnívám, že ta správná cesta a směr ve všech náročných dnech a časech, je naděje. Radost z maličkostí. Těšit se a být rád.

Je důležité najít cíl, nemusí být obrovský…ale takový, co dává radost, těšení. A třeba právě úplně nejmenší. Jo, přesně tak. Těším se na další vernisáž „každý den je dar“. Těším se na vás. Na vaše stisknutí rukou, objetí a přípitek. Bude nám všem na zdraví a pro štěstí … Těším se na tento obyčejně neobyčejný den. V těchto dnech jsou důležitá víc jak kdy jindy, pozitivní slova a sny. 

Sny, které se stanou skutečností. Co bychom bez této silné energie byli? Bez naděje v lepší dny…Dovolte mi vyslovit jedno obrovské poděkování.  

Z celého srdce chci poděkovat onkologické pacientce v remisi, která před časem díky této síle jménem naděje ušla ohromný kus cesty. Skrze tuto cestu poznání, že naděje je víc než důležitá, se rozhodla štědře podpořit motivační projekt  „Sad nadějí“. Smekám pomyslný klobouk, až k zemi. Děkuji paní  Nadě Mullerové.

Přeji této silné ženě zdraví, neboť bez něho je život těžký. Přeji štěstí, neboť i to je důležité na našich životních cestách. Mé přání vysílám k vám všem:

„Přeji náruč krásných snů, za kterými díky naději půjdeme…“