Není tomu tak dávno, co létala virtuálním světem má nominace na Cenu Olgy Havlové. Za pomoc, kterou uskutečňuji pro onkologické pacienty - pro dospělé i dětské. Za pomoc, kterou konám pro stomiky i pro další hendikepované spoluobčany.
Záhy poté jsem psala o tom, jak jsem si pořídila na tu slávu nové červené boty a s nimi si vyšla do obyčejného dešťového dne. Pro uvědomění, že slavnostní den může být jakýkoliv den, pro který se rozhodneme, neboť "každý den je dar".
Dnes jsem se vrátila z hor, kde jsem brouzdala krajinou s foťákem na krku. Zachycovala krásu všech krás obyčejných chvil pro tvorbu Mámina kalendáře - každý den je dar. Pro harmonii těla i ducha. Pro úplně obyčejnou radost. Večer otvírám počítač a čtu o mé nominaci na Ženu regionu.
Pokud mi pošlete hlas , budu samozřejmě ráda a ze srdce děkuji. Pokud pošlete hlas jakékoliv nominující ženě, budu taktéž ráda, protože těchto úžasných žen je zde vážně požehnaně. Všechny konají dobra pro druhé. Znám i úžasné ženy, které mezi nominujícími nejsou. Pro ty se snažím vytvořit Cenu Naděje.
A když o tom tak přemýšlím, je nejdůležitější, když se pozitivní myšlenky mění v pozitivní skutky. Cena samotná je jen třešničkou na pomyslném dortu. Děkuji za vaši podporu, za váš čas, za vaše sdílení. Děkuji VÁM.