prosba

Dnes jsem procházela lesem, loukami a naslouchala větru.
Zkoušela najít ta správná slova... vnímala chvíli TEĎ.
Mnozí z vás ví, že občas požádám touto cestou, přes sociální sítě, druhé o podporu pro onkologické pacienty. Požádám o pozitivní sílu, myšlenku, modlitbu.
Všichni z těchto pacientů mi poté sdělili, že ta síla byla patrná, že jim pomohla.
Hledala jsem ta správná slova v tichu přírody, protože tentokrát prosím o ženu, která je maminkou mé dobré kamarádky. Znám tuto paní dlouhá léta a její tvář byla vždy se širokým úsměvem.
Přeji si, aby jí tento úsměv opět zdobil její tvář. Aby se jí dostalo síly v boji nejtěžším, v boji s rakovinou. Velmi si přeji, aby její strom Naděje, který bude vysazen v Sadu nadějí, měl pevné a silné kořeny. Proto prosím, zda-li můžete této milé paní, mámě dospělých dětí a babičce, poslat kousek síly, kousek pozitivní myšlenky, kousek modlitby či přání plné života.
Jsou na světě počiny, které nás nic nestojí a přesto jsou k nezaplacení.
Počiny, které pomáhají a vrací do života.
Když si představím, že každé dobré přání pro tuto ženu,  každá modlitba a síla pozitivní myšlenky, by byla jako hořící lampión štěstí, pak shůry by dokázal osvětlit pořádný kus země.
Místo, kde se právě nachází tato žena.
Děkuji za světlo pro ni.
Děkuji ze srdce každému z vás.
Děkuji za každé sdílení.
Věra Fina, zakladatelka Jelimán, z.s.