Slib v tónině ticha

Jsou místa a body, kde zní ticho ve své nekonečné tónině.

Dnes v poledne mi zvonil telefon.

Měla jsem ruce zabořené do těsta a tak jsem telefon nezvedla.

Volala mi kamarádka z Irska.

Jsou věci mezi nebem a zemí.

Věci, kdy nevíte jak je to možné, ale s železnou jistotou víte, že  to tak je.

Věděla jsem v tu chvíli, že naše společná kamarádka a blogerka Zuzka, prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí.

Snažila jsem se jí být oporou. A to v prvním boji s rakovinou i za nějaký čas poté, když se nemoc vrátila.

Zuzko, slíbila jsem Ti  strom v Sadu nadějí . 

Odpoledne jsem si četla Tvé staré zprávy v mobilu... A já až dnes pochopila...Ty jsi věděla, že se na něj budeš dívat shůry.

Některé věci a slova nám dojdou prostě  časem.

Vzala jsem do kapsy svíčku a sirky.

Šla kopcem ke křížku Ti ji zapálit. Vedla jsem s Tebou monolog a ty jsi mi v něm tiše odpovídala.

Svíčka opakovaně zhasla. To byla Tvá odpověď. Přenesla ji ke dveřím kostelíka tady hluboko a vysoko v horách. 

Tady svíčka nezhasla. Byla chráněna stěnou před větrem a sněhem.

Jako bych dostávala odpovědi na slova mého monologu.

Jako bys mi říkala, že je dobře, že lidem nabízím chráněnou stěnu.

Vybavila jsem si naše setkání u kávy, kdy jsme probíraly i postupy LPK , jak je nutné, aby lidé po těžké onkologické nemoci nebyli hnány zpět do víru pracovního nasazení, aby k nim bylo přistupováno s citem, empatií.

Aby tito lidé měli dostatek klidu a pohody k nabrání sil...

Sepsala jsem tenkrát petici za nutné změny LPK, se kterou jsem osobně předstoupila na soc. výboru Poslanecké sněmovně. I Tvůj podpis byl v petici za nutné změny LPK.  A taky jsi mi  tenkrát řekla, že ani netuším, jak ohromně záslužná má činnost je. 

Dnes jsem stála před svíčkou, která pokojně plápolala a já dala před ní slib.

Sad nadějí bude a já vím, že nebude jen jeden... je totiž tak moc důležitý.

Vím to stejně, jako dnes v poledne, když zvonil mobil a já ho nezvedla...

R.I.P.

Věra Fina, zakladatelka Jelimán, z.s.

www.jeliman.net