Sad nadějí míří za hranice

Aby vznikl projekt Sad nadějí, ušla jsem ohromný kus cesty. Dokonce uvažuji, že o té cestě napíši publikaci. Nejen, že v době, kdy lidé jezdili na dovolené k moři, já vozila v kufru auta gumáky a s manželem jsme jezdili po loukách, hvozdách a hájích. Hledali jsme v hodné místo pro Sad nadějí.

V čase, kdy většina lidí spala, já malovala obrazy pro Kouzelný kalendář / Magic Calendar právě na podporu projektu Sad nadějí.
Mezi tím jsem byla v kontaktu osobním i virtuálním s mnoha onkologickými pacienty, které tento projekt velmi motivoval a motivuje.
Ruka osudu mě přivedla do cesty úžasné lidi, kteří tento projekt se mnou tvoří. Děkuji ze srdce paní Michaele Matouškové a mnoha dalším. 
Máme v plánu letos zasadit první strom v Sadu nadějí a to i za asistence dětí. Projekt tak propojí i generace.
Propojí dokonce i lidé z jiných zemí.
Maminka mé kamarádky, která dlouhodobě žije v zahraničí,  onkologicky onemocněla.
Manžel mé kamarádky před mnoha lety vytvořil prostor, kde jednou chtěl udělat sad. 
Místo relaxace a odpočinku. Vytvořil pro maminku své ženy zde dokonce místo s lavičkou.
Nyní, když nastala v této rodině tato nelehká situace, rozhodla jsem se jim nabídnout pomocnou ruku.
Manžel mé kamarádky okamžitě, bez setiny zaváhání mi volal, že by rád založil Sad nadějí i u nich.
Je mi ctí a potěšením vám nyní sdělit, že Sad nadějí bude i ve Švédsku.
Vždyť podat pomocnou ruku, motivovat a šířit naději je to, co by nemělo mít hranici.

Věra Fina, zakladatelka Jelimán, z.s.