Naděje je jedna z mála jistot

„Anděli, jak se jmenuješ?“

„Radost - jméno mé.“

„A odkud letíš?“

„Z nebe … z oblohy, která je poseta hvězdami. Vidíš, tu co září nejvíce? To je Naděje…

Tu Ti rozsvěcuji při Tvých snech…každý den …“

„A kde ses tu vzal zčista jasna?“

„Člověk s velkým srdcem mě namaloval, poslal po větru, až k Tobě…“

Takto začínal před 5 lety příspěvek na mém blogu. Byl poděkováním mé virtuální kamarádce blogerce, která mi chtěla po onkologické operaci udělat radost a poslala mi dárek s andělem a s víc než osobním věnováním.

Život je bumerang. Za dalších 5 let vracím naději já jí.

Požádala mě před chvílí o pomoc. Jejich dům, ve Stebně na Lounsku, poničilo tornádo.

Místo, o kterém se tolik nehovoří v médiích, ale jsou tu lidé stejně nešťastní a plň zoufalství bez střechy nad hlavou, jako na jižní Moravě.

Proto prosím, pokud chcete podpořit i lidé zde, je možnost skrze transparentní účet ZDE

Děkuji za všechny