o naději ...
3. leden, 2022 o 13:10
Mezi nebem a zemí...
Někdy, když se člověk zastaví a otočí se, vidí někdy až neskutečné souvislosti.
Říkáme tomu "věci mezi nebem a zemí" ...
Začátkem léta jsem byla "zastavena". Chytli mě záda takovým způsobem, že jsem nemohla dělat vůbec nic.
Tedy SKORO vůbec nic. Rozhodla jsem se v tom vedru a horku vytvořit novoroční PF. Vyndala jsem štětce a barvy a začala malovat péefko pro mentora projektu "Sad nadějí", který tento projekt motivační projekt pro onkologické pacienty podporuje. Bylo v to době, kdy jsme řešili místo, lokalitu, vhodnost pro tento projekt, pro vysazení prvního Stromu naděje. Namalovala jsem holčičku v lese, a symbolickou zář, jako světlo, jako naději.
Za nějaký čas jsme místo pro první Strom naděje nalezli.
Poutní místo Rokole u Bohdašína. Místo, které je skutečně kouzelné, už kvůli svému původu.
Když jsme si po jednání s řádovou sestrou Václavou podali ruce, vložila mi do nich krabičku.
V krabičce byly oplatky, tzv. Rokolky.
Doma jsem si uvařila kafe a rozbalila výborné oplatky. Popíjím kávu, přikusuji oplatku a čtu z druhé strany krabice legendu o tom, jak vzniklo poutní místo Rokole.
Příběh o malé holčičce, která zabloudila v lese. O místu, kde jí samotné světlo v podobě zjevení vyvedlo z lesa a na onom místě vytryskl pramen ozdravující vody. Té, která pomáhá i lidem v onkologickém onemocnění.
Nebylo by na mém obrázku nic divného, kdybych v době, kdy jsem ho malovala, věděla, že první Strom naděje bude právě zde, na tomto místě.
A tak si říkám, že jsou nejen věci mezi nebem a zemí, ale že je fajn se také zastavit a nebo být zastaven?
A že naděje je to , co nikdy nesmí pohasnout...
Věra Fina, autorka PF a zakladatelka Jelimán,z.s.
Košík
Košík je prázdný.