Sad nadějí v Řečanech nad Labem
10. duben, 2022 o 9:46
Včera ráno, jsem si uvařila čaj a začala psát koncept, co všechno bych při slavnostním otevření Sadu nadějí ráda sdělila. Najednou začaly poletovat venku vzduchem sněhové vločky. Papír jsem zmačkala. Rozhodla jsem se, že se nechám vést srdcem a srdcem budu hovořit. Se stejnou lehkostí bytí, jako k zemi dopadaly ony sněhové vločky. Je to často ta nejlepší cesta.
Pociťuji v sobě radost ze včerejšího dne, který měl předat naději a připomenout, že každý den je dar.
Velmi ráda bych chtěla ještě jednou z celého srdce poděkovat p. starostce obce Řečany nad Labem, Michaele Matouškové za výbornou spolupráci
a p. ředitelce ZŠ Řečany nad Labem Naděždě Doubravové.
Děkuji nejen za včerejší účast a její podporu p. senátorce Miluši Horské, též za její otevřené srdce.
Děkuji p. řediteli Chvaletické elektrárny Václavu Matysovi, za jeho účast a podporu projektu.
Děkuji p. Lucii Staňkově, zakladatelce Nového Hára za podporu onkologicky nemocným dětem, kterou koná a za to, jaká je.
Všichni jmenovaní přijali post kmotry / kmotra charitativní knihy "Sad nadějí", do které jsem vložila pořádný kus naděje a kterou jsme včera pokřtili a zrovna tak i nyní nabízíme ke koupi. Vybraná částka 3200,- Kč je smysluplným počinem dalšího projektu pro onkologické pacienty a jejich blízké, který brzy velmi ráda představím.
Ze srdce děkuji všem onkologickým pacientům a onkologickým pacientům v remisi, kteří se včera této ceremonie zúčastnili i těm, co to současný stav nedovolil se zúčastnit. Přeji vám všem zdraví. Je to největší poklad světa. Chraňme si jej a opečovávejme, jako vysazené stromy a osobní růže. Tímto za péči vysazených stromů a růží ze srdce děkuji dětem 5. třídy základní školy v Řečanech nad Labem.
Děti, děkuji vám a abyste viděly a věděly, že dobrý skutek se vrací, stejně, jako bumerang, vkládám do vašich rukou pohádkové knihy, které jsem s láskou napsala. Jsou návodem, jak prožívat zázraky díky otevřenému srdci.
Jsem nesmírně poctěna a potěšena, že na tuto akci přijel i tatínek mé kamarádky, s kterou jsem šla současně v těžké nemoci. Kamarádka, která stála na samém počátku mé myšlenky naději zhmotnit a nabízet ji onkologickým pacientům. Soňa bohužel nedošla cíle jménem život. Včera jí její dospělé děti vysadili osobní růži a převzali certifikát k této růži. Když mě pod širým nebem v Sadu nadějí oslovil její tatínek, dlouho jsme si povídali s ohromnou pokorou a láskou k životu.
Děkuji za možnost tu být a uskutečňovat takto smysluplné projekty.
Příště třeba u vás, v dalším Sadu nadějí.