Před pár dny jsem na FB psala o onkologické kontrole. Čekala jsem na odběr krve pro kontrolní markery. V místnosti byli lidé na chemoterapiích. Můj pohled se potkal s pohledem drobné stařenky. Jakoby s tíhou zvedla koutky úst a usmála se na mě. Svůj úsměv jsem jí vrátila. Úsměv. Gesto, které nás nic nestojí a je v něm tolik. Je v něm síla. Je v něm naděje. A já si díky tomu gestu uvědomila, jak moc jsem ráda, že motivační projekt pro onkologické pacienty “Lavičku naděje” budeme na podzim ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy uskutečňovat právě i pro starší obyvatele. Ano, i ti potřebují naději. Nejen v nemoci, ale v životě samotném. Ruka osudu zařídila, že se v tomto projektu propojilo tolik skvělých lidí najednou.
Na samém počátku mi cinkla zpráva od paní Heleny Bendové, kterou motivační projekt plný naděje oslovil. A pak… věci se začaly dít samy. Jako když se dotknete první kostičky domina a další, jedna od druhé, už tvoří cestu před sebou sama. Motivační projekt Lavičku naděje, jako první v Praze, slavnostně odhalíme na podzim 2024. Jsem moc ráda, že právě za podpory Magistrátu hlavního města Prahy v čele s paní náměstkyní primátora Alexandrou Udženijou a odborem zdravotnictví. Pozvánku zavčas zveřejním.
Motivační projekt Sad nadějí pro onkologické pacienty jsme před dvěmi lety propojili s mladou generací. Děti pomáhaly stromy naděje vysazovat a úžasně se o stromy starají.
Nyní motivační projekt propojíme s nejstarší generací. I ta potřebuje naději. Možná víc než by si člověk myslel. A právě ten úsměv stařenky před pár dny na oddělení onkologie mi to opět řekl.
Jsem vděčná, že mi život dává znamení. Tolik znamenají. ❤️