Křest knihy Průvodce k závěru života

Obraz “Láskomilky z Nebe” jsem malovala netradiční formou - drátěnkou na nádobí, špachtlí, uchošťoury… Jsou v něm i mé otisky prstů. Je v něm otisk mého já a Nebe. ❤️

Obraz emocí jsem věnovala pro radost Domovu pro seniory Chodov.

Prostředí, lidé, zaměstnanci a paní ředitelka Ilona Veselá jsou neskuteční - výjimeční. 🙏

Když jsme na podzim minulého roku v prostorách zdejšího parku odhalovali “Lavičku naděje”, byla jsem jimi přímo ohromena. příliš z klientů tohoto domova by strčili do kapsy mladíků. Kolik má zájmů, aktivit a vzájemné komunikace. K tomu jsou nezbytné podmínky, které vedení tvoří víc než příklad. Když jsem včera při křtu knihy “Průvodce k závěru života” předala tento obraz, přihlásila se jedna žena o slovo. Sdělila mi a všem v sále, že až zde, tzv. na stará kolena, našla odvahu a chuť také malovat. Paní ředitelka ji vytvořila i výstavu s vernisáží. Ano, nikdy není pozdě. Je to na našich rozhodnutích. Teď a tady… ❤️

Proto jsem se rozhodla přijmout tuto knihu “Průvodce k závěru života” doplnit ilustracemi a básněmi. A možná i proto, neboť téma odchází, sklonku života, smrti, jakoby bylo tabuizováno. Jakoby bylo postaveno mimo aktuální téma nás všech a přitom se dotkne každého z nás…

Stejně, jako jsem před lety napsala knihu o onkologické nemoci, o mé cestě za zdravím. Nebylo to vůbec snadné. Vždyť téma rakoviny bylo tabu. A pak, ta otázka - kdo to bude číst? Bude to vůbec někdo číst? Odpovědí bylo velké překvapení, že víc lidí, než jsem si vůbec myslela. Dokonce jsem se někoho dozvěděl, že se pro mě stala kniha „osobní biblí“.

A tak i toto téma, které mi osud našel ke zpracování, jsem přijala. Děkuji za tu možnost.

Děkuji životu i celému Domovu pro seniory Chodov. Děkuji, že mohu být berličkou na cestě… Děkuji, že můžu.